Dmo...Dominička a její příběh

Jste trochu zlá. Možná i dost. Já a můj nyní již dospělý syn s DMO jsme této léčebně /jezdili jsme tam po deset let na pavilon M!/ vděční za to, že syn je na tom tak, jak je. I pro mne to byly krásná léta. Poznali jsme hodně lidiček s podobnými osudy, zažili jsme tam spoustu legrace s našimi dětičkami. Samozřejmě po léčebné stránce se musí člověk aktivně zapojit i sám. Nestačí jet jednou za rok do léčebny a čekat, že tam udělají zázraky! Rádi na ta léta vzpomínáme. Takže nám ten náš letitý "druhý domov" nehaňte.

Dobrý den
Nechápu co tady píšete nebo spíše pro koho to bylo myšleno ?
Já s dcerou jezdím do lázní i do léčebny ve stcíku má také cvičení doma také jezdíme i po doktorech a jsem byla zatím všude protože ta péče je na jedničku..Tak pokud to nebylo na mě a dceru tak se omlouvám já jen že se snažím dělat pro malou taky to nej a jak píšete musí se věnovat den co den

Milá paní, sama mám potíže s pohybovkou, a jako malá jsem jezdila do různých lázní. Od Teplic až po Košumberk. Můj názor je takový, pokud je dítě na léčení v doprovodu rodiče nebo jíné dospělé osoby, je mu věnovaná větší lékařská péče, bohužel se nezměnilo za 30 let to, že člověk po různých informacích musí pátrat sám, i když je pravda, že někdy se podaří natrefit na odborníka, kterým je jeho práce životním posláním a ten i poradí, vše je hlavně o lidech. Může tam být sebe lepší bazén, sebe lepší tělocvična a přístroje, ale když natrefíte na "blbce", snaha je marná.
Je také pravda, že věda jde neustále dopředu a metody léčení se zdokonalují!
Přeji vám hodně pevné nervy, vytrvalosti a vnitřní síly a vaší holčičce, zlepšení zdravotního stavu, sluníčkovou mysl a ať natrefí jen na takové lidi kteří jí povzbudí v jejím úsilí, protože budou mít srdce na pravém místě:-)